Můžu říct, že camp mi doslova vyrazil dech hned od prvního okamžiku. A nenechal mě vydechnout až do konce.Ten náboj, ta energie a nadšení všude kolem, které vás prostě vcucne ať už chcete nebo ne, mě fascinovaly. Ze začátku jsem, pravda, byla trošku skeptická, nejspíš protože jsem byla unavená ze školy a najednou jsem se octla uprostřed bandy rozjásaných Amíků a těch Čechů, které jsem znala pouze strnulé ze školních lavic, jak společně křepčí a pokřikují a tančí a celkově se chovají ohromně spontánně. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že nesním,ale bdím a lepší bude, když co nejdřív odhodím skepsi a přidám se, protože odolávat dobré náladě fakt nemá smysl a není k tomu ani důvod. Samozřejmě jsem časem pochopila, že nejde jen o veselé hry a písničky, ale že se řeší i vážná témata jako úspěch, láska, jedinečnost...a popravdě řečeno, tahle část kempu (večerní diskuzní skupinky) mě zaujaly asi ze všeho nejvíc. Nejenom že se tím výborně procvičovala angličtina, ale celkově mi právě tyto večery hodně daly. Bylo velmi zajímavé konfrontovat své názory s ostatními kempáky. A samozřejmě nemůžu opomenout, že bylo bezvadné moci si poklábosit o všem možném s Amíky, a tím si vytvořit představu o tom, jak se žije tam kdesi za velkou louží.
Jako celek bych řekla, že camp je nabitý emocemi a nelze se z něj vrátit jinak než plný dojmů a silných zážitků - a také nově vytvořených přátelství, o těch prohloubených starých ani nemluvě.
Opravdu si myslím, že camp je jedna z báječných příležitostí, jak se seznámit se zajímavými lidmi, jak zlepšit angličtinu, jak navázat kontakty s Amerikou a jak začít přemýšlet o víře a o Bohu v úplně jiném kontextu. Co se mého vztahu s Bohem týká, tak musím říct, že mi camp odpověděl na spoustu otázek a dal mi nový směr a naději na nalezení nového smyslu života a za to jsem mu z celého srdce vděčná.
Klára Ž.
