Advent, svátky a lukostřelba
Slovo svatý, znamená oddělený, konkrétněji řečeno, oddělený od „normálního, běžného, všedního“. Doslova tedy svátky (včetně adventu) znamenají „oddělený čas“. Co je vlastně smyslem oddělování některých dnů? Odpočinek? Určitě ano, s odpočinkem ale souvisí otázka, kde čerpat? Navíc proč se svátky, tedy dny odpočinku a čerpání nových sil slaví v době, kdy si něco významného připomínáme? Proč ne prostě tak, že se zapíchne prst do kalendáře a určitý den či dny, které někdo vybere, se prostě odpočívá?
Pro křesťany je odpověď na otázku čerpání alespoň v teoretické rovině jasná. Čerpáme z neviditelných, ale přesto reálných zdrojů, které poskytuje Pán Bůh. Snad i proto jiný význam svátku, který je patrný ve slově samotném, je svatý. Tedy ony oddělené dny jsou zároveň spojeny s někým, kdo nás přesahuje a od koho očekáváme novou sílu. Nebo jsou spojeny s nějakým nevšedním skutkem, který si připomínáme a který nám může být inspirací a dávat naději do budoucna.
Když se podíváte především do Starého zákona, potom je patrné, že boží lid měl rok rozdělený podle svátků a že svátky skutečně sloužili k určitému ohlédnutí se zpět, k přemýšlení nad Božími skutky. Tento pohled zpět, se potom stal motorem k cestě vpřed, k následování Hospodina. Kdosi tento rytmus přirovnal k lukostřelbě. Čím více natáhnete tětivu dozadu, tím dále šíp dostřelí dopředu.
Mám za to, že je určitá moudrost, dokázat „žít svátky“. Tedy najít způsob, jak se zastavit a podívat se zpět, jak se setkat s lidmi, které máme rádi a na kterých nám záleží a jak rok, který právě končí, předkládat Bohu a nechat si jej Bohem posuzovat.
Vím, že ne všichni žijeme hekticky, někdo potřebuje odpočinek více někdo méně. Všichni ale potřebujeme čas od času prožít skutečný svátek – v původním významu a slova smyslu.
Nenapsal jsem ještě jeden důležitý aspekt – o svátcích se lidé radovali z darů, které vnímali jako dar od Boha. Co se myslí slovem dar? Prostě to, že si mám čas si právě o svátcích uvědomit, že existuje spousta věcí které jsem si nezasloužil a které mi přesto patří. Tyto „věci“ se většinou nedají koupit (život, zdraví, milovaní lidé, domov, mládež, sbor atd.) Adekvátní odpovědí na toto uvědomění si a prožití pocitu nezadlouženosti, je potom vděčnost a hledání způsobů, jak tuto vděčnost vyjádřit.
Jak slovem i skutkem Bohu sdělit „děkuji“.
Moc bych vám přál, aby advent, který budeme nyní prožívat, byl jako již popisovaný luk – abychom našli čas k pohledu zpět. Zároveň abychom mohli naplno prožít radost z darů, které jsme v takové míře dostávali.
Toto vše nás totiž povede k naději, která se upíná vpřed….
