Žalm 66:10 Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro:
11 zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil.
12 Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.
13 Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby,
14 jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa.
15 V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot
i kozly.
16 Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
Jak možná někteří víte, před pár dny mne odvezla záchranka kvůli akutním bolestem. Rentgen ukázal, že se jednalo o žlučníkové kameny a že bych měl časem jít na operaci. Musím se přiznat, že žlučníkové kameny skutečně bolí a že mne v prvních chvílích napadaly hodně černé myšlenky. Nikdy mne sanita neodvážela, navíc jsem netušil, co by to mohlo být. Moje babička i táta zemřeli na rakovinu a oba trpěli velkými bolestmi mj. břišní dutiny…
Nepíšu tento dopis, abych popisoval svoji diagnózu ale proto, že právě v takovýchto situacích si člověk najednou uvědomí svoji křehkost. Myslím, že mám díky Bohu dobré zdraví a přiznám se, že jsem jaksi podvědomě podlehl pocitu, že se mi nemůže nic stát, protože na nějaké zdravotní příhody jsem ještě mladý. Jenže popisovaná situace mi ukázala opak. To, co jsem slyšel od jiných, jsem si vyzkoušel na vlastní kůži. Zčista jasna přijde rána a to z někdy z míst, kde byste ji vůbec nečekali. Plány, které jste měli na další týdny, se najednou nerealizují, všechno je jinak a svět běží dobře i bez vašeho přičinění.
Zároveň mne nesmírně povzbudila veliká modlitební podpora mnohých lidí, kteří se o mém problému dozvěděli. Prožil jsem, že v tom všem nejsem sám, a že mne drží nejen Pán Bůh, ale i mnozí bratři a sestry v Kristu. Právě v těchto nepříjemných chvílích člověk pozná sílu společenství.
Je jasné, že právě uprostřed podobných zkoušek člověk je citlivější na Boží hlas. Není tomu dlouho, kdy jsem někde hovořil, že Bůh k člověku někdy promlouvá skrze bolest. Tehdy jsem pochopitelně netušil, že za pár dní si to budu moci prakticky vyzkoušet. Nyní si kladu otázku, co mi tím vším Bůh chtěl sdělit.
Uvědomuji si, že mnozí z vás, kteří tyto řádky budete číst, jste prošli podobnými nebo horšími věcmi. Ale ono vůbec nejde o to poměřovat se, kdo to má v životě horší a těžší. Když člověk leží v sanitce a heká bolestí, tak nemá potenciál k tomu, aby děkoval Bohu, že leží alespoň v sanitce, když 90% světa by na podobnou zdravotní příhodu zemřelo. V té chvíli je to váš osobní a těžký zápas – zrovna tak jako když se někdo klepe před těžkou zkouškou ve škole. V té chvíli dotyčnému nepomůžete tvrzením, že „to vlastně v porovnání s jinými životními zkouškami nic není“. Každý zkouška má svoje místo a na nás je, abychom Bohu pokládali otázku – co mi tím chceš sdělit, zároveň abychom nekončili jen u otázky, ale chtěli slyšet od Pána Boha odpověď a podle ní se i řídili.
